V Čechách a na Moravě je nepřeberné množství vinařství, která vyrábí vína v různé kvalitě. Od základních vín až po špičková vína, která bodují na zahraničních výstavách. Kdo hledá vysokou kvalitu a nevšední zážitek z vína, musí ale vědět, za kým se vydat. Na skvělá vína totiž většinou narazíte buď přímo u vinaře, nebo na speciálních výstavách. Nedávno se ale v Praze 7 objevil nový podnik – Degustéka neznámí vinaři, který má za cíl představit návštěvníkům nevšední vína od českých a moravských mikrovinařů ve špičkové kvalitě, která v běžných obchodech a vinotékách neseženete.
Jedná se o spojení tří konceptů – na jedné straně podnik funguje jako vinárna, kam můžete zajít jen tak posedět a ochutnat po degustačních porcích 0,05dcl vybraná vína z týdenní nabídky. Minimálně si tak uděláte názor na vysokou kvalitu vín a vinařství, která Degustéka nabízí. Dále podnik funguje jako vinotéka, která nabízí okolo 90 vín z 12 mikrovinařství za velmi slušné ceny. Kromě klasických vín tu objevíte i nestandardní nefiltrovaná přírodní vína včetně oranžových vín nebo perlivého pet-natu. Na posledním místě pak Degustéka slouží jako degustační prostor, ve kterém se pravidelně několikrát v měsíci pořádají tematické dvouhodinové řízené degustace, kterými provádí majitelé podniku – manželé Irena a Petr, kteří projekt Neznámí vinaři před dvěma lety vytvořili.
Vína, která tu můžete koupit i ochutnat, jsou výjimečná. Jak oba majitelé potvrzují, už výběr vinařství prochází velikým sítem. Zajímají se jen o malé neznámé vinaře, kteří vyrábí omezené množství vín ve vysoké kvalitě. Mají za sebou zajímavý příběh, sami pracují na vinicích, hroznům věnují maximální péči a omezují zásahy ve víně. Navíc si z jejich produkce vybírají jen to, co považují za nejlepší. Díky tomu, že znají každou lahev i vinaře, dokáží zákazníkovi vybrat víno na míru, pobavit se o něm a vysvětlit proč a jak vzniklo. Tento osobitý přístup je velmi příjemný a na prostředí pražských vinoték i nezvyklý. Jako byste se při vyprávění přesunuli na jižní Moravu.
Jak se stane, že si dva rodilí Pražáci založí projekt na podporu malých vinařů z Moravy?
Za tímto nápadem stojí dlouhé hodiny strávené v moravských sklípcích a stovky ochutnaných vín. Máme to prostě poctivě vydřený. Celé to vzniklo tak, že jsme se po letech jezdění na jižní Moravu zamilovali do místních malých neznámých vinařů, jejich vín a příběhů a začali jsme vozit pár kartonů do Prahy, aby je mohli ochutnat i naši kamarádi. Štvalo nás, že spousta lidí automaticky podceňuje česká a moravská vína a raději si kupuje australská a chilská vína v supermarketech v akci za pár korun. Na druhou stranu, když srovnáte kvalitu českých a zahraničních supermarketových vín, tak ta z venku často vítězí. Proto jsme chtěli lidem ukázat, že v Čechách a na Moravě vznikají skvosty, jen se o nich v Praze nemáte šanci dozvědět. A také jsme chtěli pomoct některým malým vinařům dostat se na pražský trh.
Stránky Neznámí vinaři jste založili před dvěma lety a teď k tomu přibyla i kamenná Degustéka. To jste plánovali?
Vůbec ne. My jsme vlastně nic neplánovali. Na začátku jsme chtěli točit videa o neznámých vinařích, ale pak jsme udělali první degustaci pro pár kamarádů u nás na zahradě, která měla úspěch. Postupně jsme začali pravidelně pořádat ochutnávky v jedné kavárně u Pražského hradu. K tomu jsme pořád měli svá běžná zaměstnání, tak to bylo občas náročné. A najednou se před Vánocemi uvolnil prostor pod Kinem Oko a my jsme na to kývli. Bylo to spontánní rozhodnutí, bez propočtů a finančních plánů. Začali jsme rekonstruovat a v červenci jsme otevřeli.
V době corony a krize. Nelitujete?
Vůbec ne. Řízené degustace a různé firemní a soukromé ochutnávky děláme už dva roky, takže tam jsme měli zkušenosti a vlastní prostor je pro nás obrovskou výhodou. Něco jiného je ale vedení vinotéky, které se pořád učíme. Museli jsme oba postupně skončit se zaměstnáním a přesídlili jsme z kancelářských židlí za bar. Z vína a koníčku se stal nejdřív kůň a teď postupně i skutečná práce. Je to skvělé, i když doba je samozřejmě složitější, než jsme čekali. Ale díky pozitivním reakcím máme pocit, že to byl správný krok.
Autor textu: Lukáš Uher; zdroj fotografie: neznamivinari.cz
