Umět víno pít, ochutnávat a správně se k němu chovat

Je to součástí etikety. Vzdáváte hold nápoji bohů, slunci, vinohradům a vší té těžké a krásné práci vinařů, která předcházela vzniku lahodného zázraku.

Když máte pocit, že se od vás při ochutnání vína očekává nějaké hodnocení a vy si nejste jistí, jestli si neurvete ostudu (a záleží vám na tom), pak řekněte slovo: Zajímavé! To slovo je dostatečně diplomatické, opatrné a vyhýbavé na to, aby vám nepocuchalo důstojnost.

Hlavně žádnou paniku

S odpovědí si dejte načas. Podívejte se na víno proti světlu, pomalu zakružte skleničkou, elegantně a sebevědomě strčte nos za okraj, nadechněte se, malým douškem ochutnejte a vyslovte to kouzelné slovíčko „zajímavé“. Tím vším získáte pár vteřin navíc na hledání těch správných výrazů a rozpomenutí se, jaký je rozdíl mezi broskví a nektarinkou, co je to bohatá vůně a harmonický závěr nebo jak se vyslovuje terroir. 

A protože se při degustaci vína nacházíme ve výsostných vodách poezie, přestaňte lovit v paměti, co již před vámi řekli jiní, a dejte na svůj vlastní první dojem. Prostě popište, co cítíte a horký brambor nechte v dlaních těch, kteří se vám budou snažit porozumět. Pořád máte šanci, že se nebudou chtít ztrapnit a přiznat, že nemají tušení, o čem to mluvíte. Nebojte se použít přemrštěné a dramatické výrazy. Buďte expresivní a výmluvní. Je víno výrazně aromatické jako závan luxusního parfému? Je vůně extravagantní a okázalá jako vaše opilá teta na svatbě? Je barva sametová, velkorysá, vzrušující a vydatná jako italská opera?

Ještě k tomu držení sklenky

Možná na vás to gesto působí jako snobské, vyumělkované klišé, ale moc se s tím nezabývejte. Správný úchop je důležitý pro teplotu vína a znalcům slouží pro okamžitou identifikaci burana, který na skle nechává zpocené otisky svých prstů a plete si víno s čajem.

Elegantní úchop je vhodné si udržet i v případě připíjení si ťuknutím sklenky. Ovšem toto je podobným společenským oříškem jako líbání při setkání. Na jednu tvář? Na obě? Třikrát? Vůbec? Z jaké strany na kterou? Ohledně ťukání budete vždycky na tenkém ledě. I kdybyste stokrát měli nacvičenou choreografii “ťukni, koukej se přitom do očí a nerozbij skleničku, nezakopni a hlavně samou koncentrací neupusť slinu”. I kdybyste dodrželi všechna pravidla a věděli přesně, s čím se ťuká a s čím ne, s kým ano a s kým ne a proč, nemáte své jisté. Vždy se vám totiž může stát, že se ocitnete ve společnosti, která to má zkrátka jinak. A vaše, byť správné chování, bude považovat za nevhodné. V tom případě radíme sledovat autority v té společnosti a odkoukat, jak to řeší ony.

SCH-PCH-PL-SL-ŠU-BI-ČE

To není dětská říkanka, je to tahák pro ty, co si ochutnávku vína pletou se švédským stolem a nemohou si zapamatovat, v jakém pořadí se z úcty k fungování chuťových pohárků víno degustuje. Čili popořadě: suché, polosuché, polosladké, sladké, případně šumivé, bílé a červené víno. Mimochodem, ani v té nejvybranější vinařské společnosti se nestyďte za to, že vám chutná červené víno. Spoustě lidí připadají bílá vína jednodušší a plošší. Červená vína jsou plnoformátová, se širokou škálou vůní, chutí a barev. Pro snílky a romantiky. Plné fantazie.

Autor textu: Nina Teodorová; zdroj fotografie: depositphotos.com; 



Sdílejte tento článek:
sharethis
Tento článek byl publikován: