Vetlínské zelené (VZ) je jednou z velmi starých odrůd révy vinné. Pochází z dolního Rakouska a je určeno k výrobě bílých vín. Vzniklo samovolným křížením odrůdy Tramín a St. Georgen a dodnes se pěstuje v hojném množství po celém světě.
Jedná se o tzv autochtonní odrůdu (odrůda, která se v oblasti vyskytuje přirozeně) z oblasti dolního Rakouska u Vrchoviny Manhatsberg. Odhaduje se, že původ Vetlínského zeleného tkví někde v okolí rakouského města Retz.
Neznámá otcovská odrůda Vetlínského
Otcovská odrůda Vetlínského zeleného – St. Georgen – je nově objevenou, avšak starobylou odrůdou, jejíž jediný keř byl nalezen ve čtvrti města Eisentadt zvané St. Georgen.
Otcovská odrůda byla neznámá až do roku 2007, kdy se pomocí genetických analýz konečně podařilo rozluštit oba rodiče VZ. Na této genetické analýze a následné studii pracoval až do roku 2007 Prof., Dr. Ferdinand Regner ve výzkumném ústavu Klosterneuburgu.
Tato odrůda byla namnožena a nyní se používá ke šlechtění a klonování Vetlínského zeleného.
Roku 2011 byl původní jediný, téměř 400 let starý, keř St. Georgen poškozen vandaly. Jeho zahynutí zabránil rakouský vinař Hansem Moserem.
Historie vetlínského zeleného
První jasná zmínka o VZ pochází z literatury z roku 1766, kdy se v knize Sprenger 1766, Grünen Muskateller, Oedenburg poprvé vyskytl název Vetlínského zeleného. Některé zdroje a však uvádí, že odrůda byla pěstována už ve starověkém Římě. Toto trvzení však není 100 % podloženo žádnými přesnými daty ani fakty.
Nyní se Vetlínské zelené tradičně pěstuje v sousedním Rakousku, odkud nejspíše pochází. V roce 2009 byla tato odrůda v Rakousku natolik populární, že se pěstovala na bezmála 36 % všech vinic (tzn. Přes 17 000 Ha). Dodnes se pěstuje zejména v oblastech, jako jsou Weinviertel, Kamptal, Kremstal, Donauland nebo Wachau.
Roku 2003 bylo odrůdě přiděleno úplně první označení původu Weinwiertel DAC – Districtus Austriae Controllatus (podobné označení, jako české VOC). V následujících letech víno dostalo i označení Traisental DAC (2006) a Kremstal DAC (2007).
V České republice se považuje za nejlepší a nejkvalitnější Vetlínské víno víno z oblasti Wachau.
Výskyt Vetlínského zeleného ve světě
Kromě Rakouska se odrůda pěstuje ve větším množství i v:
- Maďarsku
- Německu
- Balkáně
- Austrálii
- Novém Zélandu
- USA – Oregon a Maryland
- Slovensku (cca 18 % všech vinic)
Celkově byla odrůda k roku 2002 vysázena přibližně na 25 000 hektarech.
K nám do České republiky proniklo VZ z Rakouska na jižní Moravu, kde se pěstuje i dnes. Původně ji na Moravě nazývali Bělošpičák nebo Muškatel, ale roku 1941 byla uvedena do státní české odrůdové knihy pod názvem Vetlínské zelené.
V Čechách se Vetlínské zelené pěstuje zejména na Mostecku, v Chrámcích, Mělníku, Žernosekách nebo Roudnici. Na Moravě má své zastoupení na Znojemsku, Velkých Pavlovicích, Podluží nebo Mikulovsku (z Mikulovska pochází nejlepší české VZ).
I přes to, že poslední dobou zájem o pěstování VZ poněkud upadá, jedná se o druhou nejčastěji pěstovanou odrůdu v ČR (po Müller Thurgau)
Název
Poprvé byl název Vetlínské zelené použit roku 1874 v díle „Babo-Mach Sortenampelographie“. Původně však do 18. století byla odrůda nazývána „Weißgipfler“. Druhý, často používaný název, byl „Grünmuskateller“ a místy přetrval až do roku 1930.
Mezi další původní názvy patří Mouhartstrebe, který je pojmenován po původní vrchovině Manhatsberg.
Přímo název „Vetlínské zelené“ vychází z předpokladu, že se jedná o jednu z mutací Vetlínského červeného. Později se však ukázalo, že tyto dvě odrůdy spolu nemají kromě názvu nic společného.
Název „Vetlínské“ je odvozen od alpského údolí Valltelina. Každá zmínka v literatuře o Vetlínském víně však myslí Vetlínské červené, ne zelené.
Mezi známá synonyma, pod kterými lze odrůdu Vetlínské zelené najít, patří:
- Bělošpičák
- Cima Bianca
- Vetliner
- Valtelin Blanc
- Dreimänner
- Marnhardsrebe
Popis Vetlínského zeleného
Jedná se o středně pozdní odrůdu, která se často používá k výrobě jakostních vín. Vetlínské zelené je stejně, jako například Zweigeltrebe, pnoucí se liána, která na pevné podstavě dorůstá i několika metrů.
Kmen je široký několik centimetrů a je zbarvený do světle hnědé barvy s trhanými pruhy na borce (vnější kůře). Díky silným a středně velkým úponkům má rostlina možnost pnout se a neomezeně růst po pevných předmětech.
Roste středně bujně a má vzpřímené letorosty (nově rostoucí části rostliny připomínající větvičky). Letorosty odrůdy Vetlínské zelené jsou ochmýřené a mají zelenožlutou barvu.
Listy jsou středně velké až velké a mají žlutozelenou barvu. Čepel listu je lehce zvlněná a má jemně vrásčitý povrch. Na spodní straně listu je vidět lehké ochmýření.
Květy této odrůdy jsou žlutozelené barvy a jsou samosprašné (k rozmnožování nepotřebují opylovače – pyl rostliny se přenáší větrem).
Hrozny jsou středně velké (cca 15 cm na délku) a váží většinou 140-180 gramů. Mají kuželovitý tvar s krátkou stopkou.
Bobule jsou střední velikosti (1,5 cm a 1,7 g) a mají kulatý až oválný tvar. Středně silná a odolná slupka má zelenožlutou až žlutavou barvu se slabými hnědými tečkami. Dužnina bobulí této odrůdy je velice šťavnatá, sladká a připomíná chuť muškátového oříšku. Semena uvnitř bobulí jsou středně velká a mají výraznou hnědou barvu.
Pro větší kvalitu výsledného vína vinaři u této odrůdy často uměle snižují výnosy na keř prostříháváním. Díky tomu jsou zbylé bobule více vyživeny a získávají plnější chuť.
Pěstování
Jedná se o středně pozdní odrůdu, jejíž rašení začíná koncem dubna a kvetení v polovině června. Hrozny a bobule jsou při vhodných podmínkách sbírány do první poloviny října.
Průměrná cukernatost se pohybuje okolo 17-20 °NM (normovaného moštoměru – hlavní ukazatel obsahu přírodního cukru v alkoholických nápojích, udává podíl cukru na 1 litr vody) a má 7,5-10,5 g kyselinek na litr vína.
Choroby a škůdci
Často se potýká s plísní révovou (Plasmopara viticola), která napadá hrozny i listy a tvoří bílý až žlutavý povlak.
Je středně odolná vůči padlí révové (Uncinula necator – moučnatka), která způsobuje bílý poprašek na bobulích i listech, připomínající mouku. Kromě toho je velmi náchylná na spálu červenou nebo černou skrvnitost. U virových nemocí je silně napadána svinutkou.
Půda
Vetlínské zelené potřebuje pro svůj správný růst kvalitní a bohatou půdu. Ke správnému růstu vyžaduje slunečné, vzdušné a teplé prostředí a mírný svah. Tato odrůda je velmi náročná na podloží – vyžaduje hluboké a vyživené půdy. Špatně snáší suché půdy – proto se doporučuje výsadba na méně příkrých svazích.
Víno
Velké procento Vetlínských vín se vypije ještě v jeho mladé a kalné formě. V Rakousku tato vína nazývají „Heuriger“ a jsou typická zejména pro východní Rakousko a Vídeň.
Název pro mladé víno „Heuriger“ je odvozen od rakouského slova „heurig“ (v překladu „letošní“) a jedná se o rakouskou formu českých svatomartinských vín. Podobně jako Svatomartinské se i Heuriger začíná podávat v listopadu.
Vetlínské zelené se používá jako cuveé (neboli kupáž – smíchání různých druhů hroznů dohromady) známkových vín a také k výrobě šumivých vín (s Chardonnay a Ryzlinkem vlašským). V posledních letech se z něj vyrábí i ledová, přívlastková a slámová vína.
V Rakousku se lze setkat většinou pouze s jakostními víny, která jsou určena pro denní konzumaci k jídlům.
Charakteristika vína
Mladé víno má svěží chuť s lehkou vůní doutníku a pepře. Jeho přirozené aroma silně ovlivňuje půda, ve které keř roste. Například Vetlínské ze sprašné půdy má medové aroma v kombinaci s lipovým květem. Vetlínské zelené z kamenitého podloží může lehce připomínat zapálenou cigaretu.
Chuť je plná a připomíná zelené mandle, které se postupným zráním v lahvích přeměňují na silně pepřité aroma – to zaniká s nástupem mandlové chuti.
Nejlepší vína pochází z oblasti Wachau – vína jsou tělnatá, plná a mají výraznou kořenitou chuť.
Typická barva Vetlínského zeleného je světle zelená až žlutozelená. Kromě pepře a mandlí lze ve vůni hledat i muškátový oříšek, chřest, zelený hrášek nebo u vyzrálých vín i různé druhy exotického ovoce.
Víno VZ je zřídkakdy vhodné ke zrání – většinou je nejlepší jej konzumovat mladé.
Stolování
Vetlínské zelené je vhodné k dennímu stolování ať už k obědu nebo k večeři. Často se podává naředěné vodou ve formě vinného střiku.
Skvěle se hodí k masu, rybám, sýrům, méně výrazným omáčkám, hovězímu nebo mořským plodům. Jsou také skvělým doplňkem k ovocným dezertům, jako je pannacota nebo kiwi řez.
Jednu lahev kvalitního vetlínského zeleného lze pořídit už za 90 Kč.
Autor a zdroj: Marie Graclíková, Foto: Pixabay
