Rulandské bílé (Pinot blanc)

Rulandské bílé (Pinot Blanc), zkráceně RB, je starobylá moštová odrůda révy vinné (Vitis vinifera). Stejně, jako například Rulandské šedé, pochází nejspíše z oblasti Burgundska a používá se k výrobě bílých vín.

Historie

Rulandské bílé pochází, podobně jako Svatovavřinecké, z Francie.  Jedná se o starobylou moštovou odrůdu, která vznikla přirozenou mutací Rulandského šedého. Její selekce proběhla až v 19. století Christianem Obberlinem, který tuto odrůdu jako první popsal a určil.

Ve francouzském Alsasku se odrůda prokazatelně pěstuje už od 14. století. To, že se jedná opravdu o příbuznou odrůdu rulandského šedého, dokazuje fakt, že existují selektované a ojedinělé keře, které plodí zároveň hrozny rulandského šedého i bílého.

Celá rodina z řady Pinot nejspíše pochází z Burgundska a jinak tomu není ani u Rulandského bílého.

Pěstování ve světě

Mezi tradiční oblasti pěstování této odrůdy patří zejména Francie, kde se pěstuje hlavně v oblasti Alsaska, Burgundska a Champagne. Dále se velmi hojně pěstuje v Itálii, Německu, Rakousku, nebo Švýcarsku. Celkově, k roku 2005, bylo touto odrůdou osázeno přibližně 27 000 hektarů všech světových vinic.

Pěstování v České republice

Pod názvem „Burgundské bílé“ byla odrůda zapsána do české odrůdové knihy roku 1941 až do roku 1993. V roce 1993 musel být tento název změněn na současné „Rulandské bílé“.

Čeští vinaři byli nuceni název změnit na základě rozhodnutí soudu v Haagu, který na základě ochrany označení původu, původní název zakázal.

Čeští vinaři a celá naše společnost mohla převzít zahraniční název Pinot Blanc. Ten ale nepřijali a  rozhodli se pro český název Rulandské bílé.

V České republice se dá odrůda pěstovat ve všech viničních oblastech. Nadprůměrně se však pěstuje na Litoměřicku a Slovácku. Nejedná se sice o tak pomalu stárnoucí odrůdu, jako je například Svatovavřinecké, ale i přes to se její průměrné stáří na vinicích odhaduje na 22 let.

Procento zastoupení této odrůdy se postupně s každým rokem zvyšovalo až do roku 2010. V roce 1950 bylo Rulandské bílé pěstováno pouze na 2 % vinic.  O 40 let později, v roce 1990 se toto procento zvedlo na celých 5 % a po roce 2010 se výsadba touto odrůdou začala postupně pomalu snižovat.

Název Rulandské bílé

Název Rulandské bílé je poměrně nevyhovující a smysl nedávající pojmenování. Název „Rulandské“ totiž původně vychází z názvu Pinot Gris (Rulandské šedé), které vysázel a rozšířil německý obchodník Johann Seger Ruland ze Spayeru. 

Ten se však zasloužil pouze u Rulandského šedého. Nedává proto smysl, aby všechny příbuzné odrůdy nesly stejné pojmenování. I přes to, že se Rulandské bílé, modré i šedé považuje za Burgundská vína, neexistuje žádný důvod, proč by se tato vína měla jmenovat stejně. 

Český název je proto opravdu jedinečný. Na etiketách je však možné používat jak název Rulandské bílé, tak Pinot Blanc.

Rulandské bílé se mezinárodně nazývá “Pinot Blanc”. Název „Pinot“ vznikl z francouzského slova „pin“, což v překladu znamená borovice. Hrozny rulandského modrého a ostatních příbuzných odrůd totiž připomínají svou menší velikostí malé šištičky borovice. Blanc označuje z francouzštiny bílou barvu.

Mezi synonyma Rulandského bílého, pod kterými lze tuto odrůdu najít, patří: 

  • Beli Pinot
  • Pineau
  • Kleinedel
  • Vert Plant
  • Weiss Edler
  • Burgunda

Příbuzné odrůdy Rulandského bílého

Mezi příbuzné odrůdy patří všechny odrůdy nesoucí název „Pinot“. Jedná se tedy o příbuznou odrůdu  od:

Na Novém Zélandu mají registrovanou ještě jednu odrůdu, pod názvem Pinot blanc hatif. Jedná se o ranější odrůdu nám známého Rulandského bílého.

Popis rulandského bílého

Rulandské bílé je středně pozdní odrůda, která se často používá k výrobě jakostních vínRulandské bílé je stejně, jako například Vetlínské zelené, pnoucí se liána, která na pevné podstavě umí dorůst i několika metrů.  

Kmen bývá široký několik centimetrů a je zbarvený do světle hnědé barvy s trhanými pruhy na borce (vnější kůře). Díky silným a dlouhým úponkům má rostlina možnost pnout se a neomezeně růst po pevných předmětech.  

Roste středně bujně a má polovzpřímené letorosty (nově rostoucí části rostliny připomínající větvičky). Letorosty odrůdy Rulandské bílé jsou středně silně ochmýřené a mají zeleno bělavou barvu. 

Listy jsou středně velké až velké a mají tmavě zelenou  barvu. Čepel listu je matná, velmi slabě  pochmýřená a má silně vrásčitý povrch. Mladé lístky jsou světle zelené s bronzovými skvrnami. Na spodní straně listu je vidět lehké ochmýření. 

Květy této odrůdy mají žlutozelenou barvu a jsou samosprašné (k rozmnožování nepotřebují opylovače – pyl rostliny se přenáší větrem).  

Hrozny dorůstají malé až střední velikosti (cca 10-12 cm na délku) a váží většinou okolo 90-105 gramů. Jejich tvar je krátce kuželovitý s krátkou,  ale velmi silnou stopkou. 

Bobule jsou střední velikosti (1,2-1,5 cm a 1,4 g) a mají kulatý až slabě oválný tvar. Bobule jsou různých velikostí. Slabší slupka má zelenožlutou až žlutou barvu se slabými hnědými tečkami. Dužnina bobulí této odrůdy je velice šťavnatá, řídká, sladká a jemná. Semena uvnitř bobulí jsou středně velká a mají výraznou hnědou barvu.  

Pro větší kvalitu výsledného vína vinaři u této odrůdy často uměle snižují výnosy na keř prostříháváním. Díky tomu jsou zbylé bobule více vyživeny a získávají plnější chuť. 

Pěstování

Jedná se o odrůdu velmi odolnou vůči zimním mrazům. Svou odolností se dá přirovnat i k Ryzlinku rýnskému. Na jarní mrazíky téměř vůbec netrpí a nijak ji nepoškozují.

Výnosy u Rulandského bílého jsou výrazně nižší než například u odrůdy Zweigeltrabe (u Rulandského bílého se jedná o 8-12 tun/hektar). 

Průměrná cukernatost této odrůdy bývá okolo 16 až 23 °NM (normovaného moštoměru – hlavní ukazatel obsahu přírodního cukru v alkoholických nápojích, udává podíl cukru na 1 litr vody) a obsah kyselinek se pohybuje okolo 9-14 gramů/litr. V lepších ročnících se z odrůdy vyrábí i vína s přívlastkem.

Sběr

Rulandské bílé začíná rašit středně pozdě (v druhé polovině dubna). Naopak kvetení je brzké (začíná kvést v první polovině června). V České republice se RB začíná sklízet na začátku 2. poloviny září až do počátku října.

Choroby a škůdci

Odrůda je velmi odolná jak vůči padlí révovému (Uncinula necator), tak plísni révové (Plasmopara viticola). Také není moc náchylná na červenou spálu (Phomopsis viticola).

Kvůli své slabší slupce se často stává obětí plísně šedé (Botrytis cinerea), která je však vinaři mnohdy vítána. Plíseň totiž z bobulí vysaje nadbytečnou vodu, čímž se v nich začíná hromadit cukr. Z napadených rozinek se následně začínají vyrábět tzv. ledová vína.

Mezi virózy, na které Rulandské bílé často trpí, patří hlavně svinutka, která napadá listy, někdy i celé plody, a ničí je. Jinak se jedná o dosti odolnou odrůdu vůči všem ostatním škůdcům a nemocím.

Poloha a půdy

Rulandské bílé klade poměrně vysoké nároky na půdy i polohy. Vyžaduje velmi dobře prosvětlené svahy, nejlépe orientované na jih. To proto, aby na ně dopadalo co nejvíce slunečního svitu.

Půda by měla být dostatečně hluboká, záhřevná a měla by zadržovat vodu. Rulandské bílé je vhodné pro výsadbu do půd s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého (CaCO3). Tato sloučenina totiž probouzí aromatické látky v bobulích, které se následně přenášejí do vína a uvolňují se.

Nejvhodnější jsou půdy štěrkovité, hlinité nebo sprašovité. Rozhodně by se neměla sázet do  půd písčitých, i přes to, že sucha zvládá poměrně dobře.

Charakteristika vína Rulandského bílého

Vína této odrůdy jsou v celém světě právem uznávaná. K tomu, aby vždy dosahovaly své kvality, musí mít hrozny alespoň kvalitu pozdního sběru. Také musí průběžně probíhat umělé snižování výnosů (prostříhávání keřů, za účelem snížení výnosu a zvýšení kvality).

Když jsou vína vyrobena z nedozrálých hroznů nebo neproběhlo snížení výnosů, vína bývají hrubá, tvrdá, prázdná a ani archivace nepomůže.

Proto je Rulandské bílé vhodné pro výrobu vín:

  • Výběr z bobulí
  • Výběr z hroznů
  • Botrytický sběr – vznikají ledová vína Rulandského bílého

Z RB se často vyrábí i šumivá vína, která dominují v Alsasku, nebo vína z barikovaných sudů (nejčastěji v Bádensku).

Během zrání víno dostává výraznou květinovou vůni, která se prohlubuje s delším ležením a zráním. U vyzrálých vín tato vůně přestupuje do jemně chlebového aroma. S delším zráním získává také lepší a výraznější světle žlutouzlatavě zelenožlutou barvu.

Chuť Rulandského bílého je dlouhotrvající, harmonická a plná. Lze v ní najít náznaky hrušky, broskve, červeného ovoce, lískových oříšků, mandlí, chlebové kůrky, másla, vanilky, ale i jemné kouřové příchuti, citrusových plodů a lipového květu.

Mladá vína jsou někdy kyselejší a drsnější. Proto se nechávají dlouhodobě zrát – jsou vhodná pro dlouhodobou archivaci.

S čím podávat rulandské bílé?

Nejlepší je si samozřejmě víno vychutnat samotné, bez příloh. To proto, aby vynikly veškeré jeho vlastnosti a nebyly ničím narušovány.

Doporučuje se ale konzumace na slavnostnějších příležitostech s masitými pokrmy, jako jsou paštiky, uzeniny nebo steaky. Víno Rulandského bílého je velmi chutné i v kombinaci s rybami,  s pečeným masem nebo sýrem s plísní. Hodí se také k ne příliš výrazné úpravě hovězího nebo vepřového masa a silnějším hutným polévkám.

Vína s přívlastkem se hodí ke sladkým dezertům, jako jsou pannacotty, či jiné ovocné dorty.

Mladé a svěží Rulandské bílé se používá jako aperitiv před hlavními chody.

Jedna lahev kvalitního Rulandského bílého vyjde na cca 110 korun.

Autor: Marie Graclíková, Foto: Pixabay



Sdílejte tento článek:
sharethis
Tento článek byl publikován: