Svatovavřinecké víno, v ostatních zemích nazývano jako Pinot Saint Laurent, je středně pozdní odrůda révy vinné (vitis vinifera). Pěstuje se na výrobu známých a velmi populárních červených vín. Jedná se o příbuznou odrůdu vín Pinot a vzniklo nejspíše ve francouzské oblasti Alsaska.
Historie
Francouzský ampelograf (odborník, který studuje odrůdy vín) a šlechtitel, pan Oberlin, který žil v letech 1831 – 1915, se správně domníval, že odrůda Svatovavřinecké pochází z Francie.
Později bylo potvrzeno, že její původ je z francouzské oblasti Alsaska. Odrůda zde byla pěstována pod názvem „Schwarzer“ už v 18. století.
Mylný název
Původně si místní ampelografové mysleli, že odrůda Saint Laurent má původ ve francouzské obci Saint Laurent Médoc, která leží v regionu Bordeaux.
Další hypotézou bylo, že odrůda pochází z obce Saint Laurent d’Agny ve francouzské oblasti poblíž řeky Rhone.
Poslední domněnkou bylo, že původ této odrůdy pramení z obce Saint Laurent du Var z regionu Provence.
Avšak ani jedna z hypotéz nebyla správná a všechny byly v pozdějších letech vyvráceny.
Právě kvůli svému celému názvu „Pinot Saint Laurent“ se vedly dlouholeté spory ohledně původu. Přesněji řečeno, vedly se spory ohledně toho, zda odrůda opravdu patří do rodiny Pinot a tedy, zda je označení Pinot v názvu použito oprávněně, či nikoliv.
V roce 2000 v Rakousku byla provedena genová analýza, která potvrdila, že odrůda Svatovavřinecké opravdu patří do rodiny Pinot. Jedná se totiž pravděpodobně o křížence odrůdy Pinot noir (Rulandské modré) se zatím neznámou odrůdou.
Rozšíření do okolních zemí
Zásluhou německého vinaře a lékaře Johanna Philippa Bronnera se v 1. polovině 19. století odrůda rozšířila z tehdejší Francie do dnešního Německa. Odtud se později dostala i do sousedních zemí, tudíž i do České republiky.
Dnes se Svatovavřinecké ve Francii téměř vůbec nepěstuje i přes to, že zde má původ.
Je poměrně rozšířená v Rakousku, zejména v oblastech Thermenregion a Nausidlersee.
V Německu se dnes pěstuje hlavně v oblasti Rheinhessen a Rýnské Falci a v menším množství je vysázena i v Lucembursku a Švýcarsku.
Celkově k roku 2007 bylo vysázeno 3 500 Ha Svatovavřinecké odrůdy na viničních tratích celého světa. Pro porovnání, v roce 2006 tato odrůda rostla pouze v České republice na 1682 Ha. To je téměř polovina světové výsadby.
Svatovavřinecké v Česku
V České republice se Svatovavřinecké začalo pěstovat až na začátku 20. století. V roce 1935 v Česku odrůda zastávala necelé 1 % všech viničních tratí. Postupně se tato procenta zvyšovala až do roku 1995, kdy se u nás Svatovavřinecké pěstovalo na 9,5 % všech vinic.
Od roku 2010 toto procento začalo klesat a v roce 2020 tato odrůda zastávala 9 % českých viničních tratí.
I přes to, že se ve světě nejedná o příliš oblíbenou odrůdu, v Česku ji pěstujeme poměrně hojně. Svatovavřinecké je dokonce nejpěstovanější a nejoblíbenější modrou odrůdou a 3. nejpěstovanější odrůdou v Česku vůbec.
Každoročně se však u nás snižují plochy vinic, a proto toto % obsazenosti postupně mírně klesá. I proto se Svatovavřinecké stalo nejstarší modrou odrůdou v ČR. Průměrné stáří vinic je 26 let.
Jedná se o ne příliš náročnou odrůdu na pěstování, a proto se hodí vinařům jak na Moravu, tak do Čech.
Nyní se nejvíce pěstuje v oblastech:
- Litoměřice
- Okolí Mostu
- Velké Pavlovice
- Okolí Bzence
- Slovácká podoblast
Do české odrůdové knihy byla odrůda zapsána v roce 1941. Taktéž na Slovensku.
Název Svatovavřinecké
Český název odrůdy Saint Laurent byl odvozený od Svatého Vavřince. Zaměkání a zbarvení hroznů totiž ve Francii začíná většinou 10. srpna – tedy na Svatého Vavřince.
Některé staré pranostiky a zdroje uvádí, že „hrozny odrůdy opékány sluncem tak, jako byl zaživa upečen nebohý světec a mučedník.“
A mají pravdu. V srpnu se do hroznů Svatovavřineckého opírá Slunce jako nikdy a důsledkem toho začínají hrozny měknout a zbarvovat se.
Mezi další synonyma, pod kterými lze odrůdu Svatovavřinecké najít, jsou:
- Blauer Saint Laurent – Německo, Rakousko
- Chvartser – Německo, Rakousko
- Laurenztraube – Německo
- Lovrijenac Crni – Chorvatsko
- Pinot St. Laurent – Itálie, Francie
- Lorenz Traube – Rakousko, Chille, Německo, Španělsko
- Svätý Vavrinec – Maďarsko
- Vavřiňák – Česká republika
Popis Svatovavřineckého
Jedná se o středně pozdní odrůdu, která se často používá k výrobě přívlastkových vín. Svatovavřinecké je stejně, jako například Ryzlink rýnský, pnoucí se liána, která na pevné podstavě dorůstá i několika metrů.
Kmen je široký několik centimetrů a je zbarvený do světle hnědé barvy s trhanými pruhy na borce (vnější kůře). Díky silným a středně dlouhým až dlouhým úponkům má rostlina možnost pnout se a neomezeně růst po pevných předmětech.
Roste ze začátku středně bujně až silně bujně a má polovzpřímené letorosty (nově rostoucí části rostliny připomínající větvičky). Letorosty odrůdy Svatovavřinecké jsou slabě až středně ochmýřené a mají zeleno-bělavou barvu.
Listy jsou středně velké až velké a mají tmavozelenou barvu. Čepel listu je ostře zoubkovaná a má velmi vrásčitý až puchýřnatý povrch. Na spodní straně listu je vidět lehké ochmýření. Mladé lístky jsou zelené se slabým odstínem bronzu. Na podzim se listy zbarvují do červené až červenohnědé barvy.
Květy této odrůdy jsou žlutozelené barvy a jsou samosprašné (k rozmnožování nepotřebují opylovače – pyl rostliny se přenáší větrem).
Hrozny jsou středně velké (cca 12-15 cm na délku) a váží většinou 130 gramů. Mají válcovitý tvar s krátkou, ale velmi silnou stopkou. Jsou hustě obsypány bobulemi, které jdou od sebe těžko oddělit.
Bobule jsou střední velikosti (1,2 cm a 1,3 g) a mají kulatý až vejčitý tvar. Silná, silně voskovaná a odolná slupka má modročernou až nafialovělou barvu, ve které jdou vidět odlesky bronzu. Dužnina bobulí této odrůdy je velice šťavnatá, sladká, řídká a nezbarvená. Semena uvnitř bobulí jsou středně velká a mají výraznou hnědou barvu.
Pro větší kvalitu výsledného vína vinaři u této odrůdy často uměle snižují výnosy na keř prostříháváním. Díky tomu jsou zbylé bobule více vyživeny a získávají plnější chuť. U Svatovavřineckého se však vinaři často potýkají s přirozeným snížením výnosů. Proto se dělá prostříhávání pouze v prvních letech.
Kříženci Svatovavřineckého
Mezi nejznámějšího křížence odrůdy Svatovavřinecké, patří jednoznačně odrůda Zweigeltrabe.
Ta vznikla křížením Svatovavřineckého a Frankovky a vyšlechtil ji Friedrich Zweigelt roku 1922 v Rakousku.
Ve Velkých Pavlovicích vznikla roku 1961 křížením stejných rodičů odrůda André.
Mezi další, ne už tolik známé křížence, patří například:
- Neronet
- Ariana
- Cerason
- Fratava
- Laurot
- Sevar
Pěstování
Jedná se o odrůdu středně odolnou vůči mrazům. Kvůli svému brzkému rašení je ale velmi citlivá na jarní mrazíky, které zapříčiňují často trvalé poškození keře. Je velmi odolná vůči suchu a proto se často pěstuje ve velmi teplých oblastech.
První roky bývají výnosy vysoké. Později se však stávají velmi kolísavými. Výnos se většinou pohybuje mezi 8 až 13 tunami/hektar.
Průměrná cukernatost se je okolo 17-20 °NM (normovaného moštoměru – hlavní ukazatel obsahu přírodního cukru v alkoholických nápojích, udává podíl cukru na 1 litr vody). Obsah kyselinek se pohybuje okolo 9 – 12 gramů/litr.
Svatovavřinecké má kratší vegetační období, než ostatní modré odrůdy. Proto začíná rašit v polovině dubna a kvete uprostřed června. Bobule začínají měknout 10. srpna a sklizeň probíhá v první polovině října. V teplejších oblastech (Itálie) sbírají hrozny už v září.
Choroby a škůdci
Je poměrně silně odolná vůči plísni révové (Plasmopara viticola), která napadá hrozny i listy a tvoří bílý až žlutavý povlak. Svatovavřinecké má totiž silné a kožovité listy, skrz které se nemůže plíseň dostat.
Je však znatelně citlivá na padlí révové (Uncinula necator – moučnatka), která způsobuje bílý poprašek na bobulích i listech, připomínající mouku. Také se na vlhký podzim často potýká s plísní šedou, která je však vinaři mnohdy vítána. Díky ní totiž můžou vyrábět tzv. ledová vína.
Mezi další časté škůdce a choroby patří např. chloróza, svinutka nebo roncet.
Půdy
Tato odrůda není příliš náročná na půdu ani podloží. Vína vyšší jakosti většinou pochází z lehčích, štěrkovitých, písčitých a snadno vyhřívaných půd s vyšším obsahem vápníku.
Svatovavřineckému se velmi dobře vede na prudších svazích se silným dopadem slunečního světla.
Charakteristika vína
I přes to, že se na tuto odrůdu ve světě nahlíží jako na odrůdu průměrné kvality, v Česku je velice oblíbená jak u pěstitelů, tak konzumentů.
Jde o odrůdu, která pravidelně produkuje hrozny kvality jakostních vín. V lepších ročnících hrozny dosahují kvality i pro vína s přívlastkem, která jsou vhodná i k archivaci.
Macerace
Jakostní vína se macerují (slupky se nechávají vyluhovat v moštu, aby pochytil barvu) po dobu 7 dní.
Macerace u vín s přívlastkem bývá zpravidla delší – mnohdy i 14 dní. Díky tomuto procesu víno získává nejen silné aroma s jemnou tříslovinou (látky, způsobující trpkost vína), ale i pestrou barvu a plnou chuť.
Svatovavřinecké růžové
Svatovavřinecké je také pěstováno k výrobě růžových vín, která vznikají krátkodobou macerací.
Barva Svatovavřineckého je sytě červená s častými přechody do fialova.
Ve vůni lze najít sušené švestky, povidla, višně, černé třešně nebo černý rybíz, ale i skořici.
Chuť je jemně natrpklá, plná, trochu drsnější. Dominují v ní ovocné chutě, jako višně, černý rybíz a u lahvově zralých dobrých ročníků povidla.
Odrůda je velice vhodná k výrobě cuveé (namíchání 2-3 odrůd) v kombinaci s odrůdou Modrý portugal.
S delší dobou zrání se ve víně projevuje typická hebkost a zaoblenost.
Stolování
Svatovavřinecké se často podává k běžným jídlům a sýrům. I přesto, že je nejlepší si jej vychutnat bez příloh, skvěle se hodí i k červenému masu nebo sýrům s výraznou chutí, jako je camembert nebo tvarůžky.
Také je skvělým doplňkem ke kořeněné zvěřině nebo hovězímu. To samé platí také pro grilovanou husu, nebo kachnu.
Jednu láhev kvalitního Svatovavřineckého o objemu 0,7 litrů koupíte za 160 korun.
Autor: Marie Graclíková, Foto Pixabay
